Ráno v Polsku

Šmírování

Hurá do Čech!

Sjíždíme do Třince

Cyklotrasa podél Třineckých železáren :-)

Nádraží v Českém Těšíně

Máme ještě chvíli času, tak jedeme ještě jednou do Polska

Piastowská věž

Vyhlídka z Piastowské věže na město

Naše kola pod věží

Markéta na bezpečné věži

Piastowská věž

Ulice Českého Těšína

Zmrzlina na nádraží

Luděk jako správný zaměstnanec :-)

Čekáme na vlak

Cestující vlaku Inter City

  

 

Den devátý - neděle 19.9. 2004

    Vstali jsme v sedm, stan je suchý a v lese je příjemně teplo. Včerejší mrazivé ráno bylo asi díky té nadmořské výšce, ve které jsme se pohybovali. Po snídani jsme si ještě upražili slunečnici, zabalili si a jedeme. Je to z kopce. Po cestě proti nám jdou dva pohraničníci. Já je suverénně minula, ale Luďka zastavili a ptali se, odkud jedeme. Měli pouze strach, abychom tady někde načerno nepřekračovali hranice.

    Až na jeden mírný dokopeček to bylo na naší hranici pořád z kopce. Po 4 km jsme na přechodu do Čech. Policajti se o nás nikterak zvlášť nezajímali, naopak jsme dostali vynadáno, že jsme se zařadili do protisměru. Jako kdyby to nějak vadilo, skoro nikdo tu není, tak proč tak upjatě dodržovat pravidla. Je to zvláštní pocit, dojet na kole až do Čech, většinou cesty končíme někde v zahraničí a domů máme odvoz. Teď jedeme na vlak do Českého Těšína.

    Sfrčeli jsme z kopce do Třince a podél rozlehlých železáren jsme uháněli do Těšína. Jsme tu poměrně brzy, je 10:30, tak zvažujeme, co dělat. Je možnost jet na kole až do Karviné, ale to se nám nechce, protože jsme líní a bylo by to stejně po hlavní. Také krajina kolem Těšína není nic moc, tak nás to ani neláká se někam zajet podívat. Tak jsme zajeli na nádraží, jestli nejede nějaký dřívější vlak. Jede, ale nebere kola. Rozhodli jsme se, že se zajedeme podívat aspoň do města. Mají tu dva mosty přes řeku Olši, dva přechody do polského Cieszyna. Jedním jsme vjeli, již počtvrté tento týden, do Polska. Celník se ptá, kam jedeme takto napakovaní. Tak říkáme podle pravdy, že už vlakem domů, ale že se ještě chceme zajet podívat na polskou stranu města. Mají tu malé Benátky, zámecký vrch a Piastovskou věž, která jako jediná zbyla ze zdejšího hradu. Vylezli jsme na ní pouze jenom my s Luďkem, Pavlovi bylo asi líto polských 3 zlotých, nebo 25ti Kč. Věž je gotická, cestou nahoru je spousta fotografií a seshora nádherný výhled na město a na Beskydy.

    Pak jsme zámecký vrch ještě objeli a po druhém mostě přátelství (resp. Družby) se vrátili zpět do Čech. Opět jsme byli dotazováni, zda se vracíme z cesty kolem světa, museli jsme je zklamat, že pouze z toho druhého přechodu.

    Luděk má chuť na koblížky, tak hledáme centrum, ale je to takové nic moc město, mají tu jakési náměstí, ale žádné obchody. Všimla jsem si akorát otevřené cukrárny, ale nakonec to nebyla cukrárna, ale řecké bistro, tak jsme si dali gyros a zmrzlinu a jedeme do Billy u nádraží si nakoupit jídlo na cestu do vlaku. Za rohem u Billy prodávají točenou vanilkovo-čokoládovou zmrzlinu. Já s Pavlem jsme si dali malou a Luděk velkou a ani jí nemohl sníst. Pavel si pak dal ještě jednu velkou a tvrdí, že by si klidně dal ještě další. Zvolili jsme ho zmrzlinovým králem. Peněz na věž je mu líto, ale zmrzlině neodolá.

    Pomalu se blíží čas odjezdu vlaku, tak jsme se převlíkli do slušnějších hader a jedeme na nádraží. Podchodem jsme se dostali rovnou na nástupiště. Vytahali jsme tam kola a jdeme koupit lístky. Vlak přijel s mírným zpožděním, tak jsme si museli pospíšit s nakládkou kol. Kluci je vytahali do vagónu i s bágly a odstrojili jsme je až za jízdy. Ještě kola musíme zavěsit na háky u stropu, snad to vydrží. Přeci jen nemáme ty naše bicykly nejlehčí.

    Bágly jsme naházeli na jednu hromadu a měli jsme štěstí, že nám to naúčtovali každému jako jeden bágl á 20,- Kč jako úschovu během přepravy. Jinak bychom se nedoplatili, kdybychom měli platit každý bágl zvlášť. Hlavně Luděk, ten má bágly z 5 dílů plus karimatka.

    Našli jsme naše kupé, bohužel naše rezervace není v jednom kupé, jak jsme měli slíbeno, Pavel sedí ve vedlejším. S námi tu sedí 2 paní, na zemi mají obrovský tašky a Luděk si chudák nemá kam dát nohy. Vlak je přeplněný a na to, že to je IC, to není nic extra. S Luďkem jsme kolem České Třebové zašli do jídeláku na pivo, kolu, vývar a ovocné knedlíčky (za 150,-Kč) a cesta nám tak lépe utekla. Vlak se pěkně vleče, ale v Libni jsme přesně. Vyskákali jsme z vlaku, kola taky přežila cestu bez úhony a teď stojíme v Libni na perónu a připravujeme se na závěrečné stoupání domů. Jak my, tak i Pavel to máme do kopce.

    Akorát nějak nemůžu najít klíče od bytu. Napadlo mě, že jsem je asi nechala v kaslíku a autě, když nás Láďa minulý týden vezl. Tak jsme mu zavolali a trochu si z něho vystřelili. Luděk mu tragickým hlasem sdělil, že máme problém, že jsme v Českém Těšíně a že vlak nám ujel a další nebere kola. Láďa nám uvěřil a málem už začal nasedat do auta, že pro nás jako zajede. Tak tomu říkám kamarád! Ale on si spíš asi neuvědomil, kde Český Těšín leží; ono s tím “český” na začátku by člověka ani nenapadlo, že to město leží daleko na severní Moravě, až za Ostravouu polských hranic.

    Nakonec byl ale rád, že si děláme legraci a že jsme v pořádku v Libni v Praze. Klíče ale bohužel nebudou, protože favorit je někde v opravně na Černém Mostě. Tak jsem zavolala mámě. Ta je naštěstí doma a na Žižkov dorazí asi za půl hodiny.

    Rozloučili jsme se s Pavlem, v pohodě vyfuněli kopec na Balkán a chvíli čekali před domem na rodiče, až přijedou s klíčema. Čekalo se příjemně, byl vlahý letní večer.

    Velká škoda, že už jsme doma.

 

Praha

Denní: 23,9 km

Celkem na kole: 590 km

 

 

 

          

 

 

Na začátek stránky                                                                Další foto (fotogalerie)