Ráno v Kvačianské dolině

Luděk se ohřívá v Markétině spacáku

První paprsky slunce dopadají na dno doliny

Liptovská Mara a Roháče

Bešeňovské travertiny

Bešeňovské travertiny

Bešeňovské travertiny

Vodopád Lúčky

Minerální voda v lázních Lúčky

Pod Velkým Chočem stoupáme do sedla

Společné foto s pozadím Roháčů

Pod Velkým Chočem

Orava u Chočských vrchů

Oravský hrad

Oběd v oravském podhradí

Prohlídka oravského hradu

Pavel s povolenkou k fotografování

Jeden ze sálů Oravského hradu

Dobová podoba hradu

Vyhlídka z nejvyššího místa hradu

A zase stoupání

  

 

Den sedmý - pátek 17.9. 2004

    V noci byla pěkná kosa, i já jsem se musela do teplého spacáku více obléci než jindy. Navíc celou noc u koše za boudou štrachala nějaká myš, trochu jsem se bála, aby to nebyl medvěd. V noci je každý šelest 100x silnější, než ve dne. V průvodci je totiž uvedeno, že v Kvačianské dolině možná nějaký žije.

    Snídáme, Luděk si zalezl do mého spacáku, aby se zahřál, ale i když jsme vstali už před sedmou, odjíždíme klasicky až skoro v 9 hodin. Ráno bylo 5°C, teď se maličko otepluje, ale velmi pomalu, protože na dno doliny zatím nedopadají sluneční paprsky. Rychle jedeme dolinou, svítí sluníčko a nalevo se nám v celé své kráse zjevují Západní Tatry, tzv. Roháče. Objeli jsme přehradu Liptovská Mara a krásně se ukázala hora Velký Choč.

    Před Bešeňovou jsou nalevo od silnice malé travertiny. Šli jsme to prozkoumat. Šlo o malé oranžové potůčky vyvěrající z vápence, ale než mají možnost někam dotéci, vsáknou se zase do vápence. Chvíli se vyhříváme na sluníčku a dalekohledem pozorujeme okolí. V Bešeňové je termálko,ale nejdeme tam, protože jde o nějakou megalomanskou záležitost. Jsou vidět tobogány a další atrakce. To nás moc neoslovuje. Raději bychom vlezli do nějaké termální louže. Navíc bychom dneska měli něco ujet a koupali jsme se včera.

    Zase pro změnu mírně do kopečka až do vsi Lúčky. Tam mají uměle vybudovaný vodopád a další travertiny, které nás ale zklamaly, navíc jsou za plotem. Pavel se holí, protože měl ráno zamrzlou baterku ve strojku a my jedeme dál. Lúčky jsou malé lázně a my z jich pokračujeme opuštěnou silnicí krásnou dolinou v Chočských vrších. Jede se parádně mírně do kopce hlubokým údolím nádhernou přírodou, svítí sluníčko. Na jedné odbočce čekáme na Pavla, přivezl nám vlažnou minerálku, kterou načepoval v Lúčkách u pramene v místních lázních. Pak jedeme zase společně. Poslední asi kilometr prudšího stoupání a jsme na sedle Vrchvatra, podle cedule 820 m.n.m. vysokém. Jsou tu parádní výhledy na Velký Choč a okolní kopečky, jedu dolů a u malé studánky beru vodu do lahví. Luděk hlásí do vysílačky, že si asi na té odbočce, kde jsme čekali na Pavla, zapomněl rukavice. Hodlá se pro ně vrátit. Čekáme na něho s Pavlem na sluníčku s vyhlídkou na zelené kopečky před námi.

    Když nás konečně dojel, sjíždíme do vsi Osádka. Dáme si jednu zkratku přes kopec, abychom nemuseli do Dolného Kubína a po hlavní, ale je to zatraceně prudké. Jen tak tak jsem vydupala 2 kilometry, Pavel dokonce tlačí. Ale výhledy jsou nahoře úchvatné. Za námi Velký Choč, před námi v dálce Roháče. A do toho nějaké další kopečky, které neumíme pojmenovat. Provádíme výpravové foto samospouští. Jakási starší paní sem dotlačila kolo, prý jede na houby. Sdělila nám, že hora s vysílačem před námi je Babia hora a prý máme pozdravovat Prahu, paní totiž pochází z Moravy.

    Sjíždíme do Pokryváče, s tou silnicí se dle slov Luďka ”fakt nesrali”. Opět totiž vede prudce dolů pastvinami. Všude kolem nás obrovská stáda ovcí si od rána pochutnává na zelené podzimní travičce. Dozvěděli jsme se, že další zkratka, kterou můžeme využít k cestě do Oravského Podzámku, je asfaltová, tak jí bereme. Je to ale opět mírně do kopce, překonáváme další sedýlko a pak už ale dlouho klesáme až k Oravskému hradu. Navíc jak jsme k němu přijížděli seshora, měli jsme ho v jednu chvíli před námi jako na dlani. Je to opravdu obrovské dílo!

    Sjeli jsme do podhradí a nejprve chceme jít někam na oběd, nejlépe na halušky. Prohlídky jsou každou hodinu a jedna hospůdka je hned u vchodu do hradu. Luděk si objednal polévku a halušky s brynzou a klobásou, já halušky se zelím a Pavel palačinky. Porce byly maličké, tak jsme si ještě dali 3x záplatu, zemiakovou placku s brynzou. Opět miniporce, ale jsme jakžtakž najedení.

    Prohlídka začíná asi za 5 minut, tak jsme to stihli perfektně. Opět jsme v pokladně poprosili o nabití vysílačky a jdeme ve skupince asi 15ti lidí na prohlídku. Pavel si koupil povolenku k focení, takže se to vše chystá náležitě zdokumentovat. Hrad je parádní a rozsáhlý, ale prohlídka je rychlá a odfláknutá. Asi spoléhají na to, že člověk má už tak dojmy z velikosti a polohy hradu, že si můžou dovolit návštěvníky trochu odbýt. Navíc sbírky různých předmětů v hradních místnostech jsou hodně ubohé a ještě nás ochudili o hradní kapli, která se v současnosti rekonstruuje. Ale i tak trvá prohlídka hodinu, protože hrad je opravdu obrovský. Postavili jej na vysokém skalním ostrohu a při prohlídce se šplháme až do nejvyšších pater. Z horních oken jsou nádherné výhledy do okolní krajiny a na vzdálený masív Roháčů.

    Po prohlídce jsme si vyzvedli vysílačku v pokladně a jedeme do směnárny, protože potřebujeme ještě pár slovenských korunek. Směnárna je ale zavřená, tak máme smůlu. Za to tu ale mají obchod a na dveřích cedule, že berou karty Visa Electron, tak paráda! Jenže prodavačka je tu prý nová a vyřídit platbu kartou ještě neumí. Bojí se, že by nám to tam mohla třeba napočítat 2x nebo tak něco. Říká to tak upřímně, že se na ní ani nezlobíme a nezbývá nám nic jiného, než si důkladně rozmyslet, za co utratíme posledních našich 50 SK a Pavlových 40 SK. Koupili jsme si nějaké pečivo a najedli se. Ovšem více a za méně peněz než v té hospodě před prohlídkou hradu.

    A zase jedeme. A opět do kopce a opět na nějaké sedlo Príslop (808 m.n.m.). Na silnici je docela provoz a stoupání je prudké. Následují dvě serpentýny a prudký závěr. Pavel vyjel první. Hned pokračujeme ve sjezdu, který je ale krátký a od Hruštína je to víceméně rovné, občas zvlněné.

    Dneska makáme, chceme totiž dojet minimálně na polské hranice. Jede to ale pěkně. Uhnuli jsme na Zákamenné a po rovince to jede skoro samo. V Zákamenném jsme vjeli na Horní Oravu. Odbočili jsme na Novoť a na křižovatce tu mají COOP. Nakoupili jsme si zásoby a zaplatili kartou. Pak jsme u nějakých lidí nabrali vodu a pokračujeme. Pomalu se stmívá a začínáme pokukovat po místě noclehu. Je to tady takové roztahané, samý barák a s místečkem pro náš stan to bude mizerné. Pavel by už někam zalezl, ale ještě projíždíme Novoť, nekonečnou vesnici, pořád mírně do kopce.

    Konečně jsme na konci Novotě, je tu jedna docela dobrá loučka. Luděk by jel dál, ale nedaleko je hranice, tak to chvíli řešíme, ale nakonec jsme se na té louce utábořili. Už je tma, svítí hvězdy a kluci staví stan hned na kraji lesa u cesty. Povečeřeli jsme těstoviny s gulášem a pak rychle zalejzáme do stanu, je totiž pěkná zima.

 

 

Novoť

Denní: 82,7 km

Celkem na kole: 490 km

 

 

 

          

 

 

Na začátek stránky                                                                Další den