Ráno v Polsku pod Tatrami

A zase zpátky na Slovensko

V Oravici u piva

Fronta na termálko :-(

Termální koupaliště v Oravici

Polský turista

Orava

Vjíždíme do Kvačianské doliny

Cesta kvačianskou dolinou

Na Roháči na vyhlídce

Na Roháči na vyhlídce

Pavel vrávorá nad Kvačianskou dolinou

cxxx

Kvačianská dolina

A zase dolů po bývalé státní silnici

Roháč - nejvyšší bod bývalé silnice

V hospůdce u piva Steiger

Naše nocležiště po průjezdu Kvačianskou dolinou

  

 

Den šestý - čtvrtek 16.9. 2004

    Pršelo celou noc, ale nad ránem přestalo. Vstáváme v 7:30. Už už to vypadalo, že bude hezky: nebe je protrhané a místy i modro, ale během snídaně se opět nasunuly černý mraky a hrozí deštěm. A taky že se spustil! Když už jsme byli po snídani, sbalení a nachystaný k odjezdu, tak začalo lejt. Co teď? Rozkládat stan už přece nebudeme. Nabalili jsme se tedy do pláštěnek a jedeme. Fuj, to je ale zima! Po pár kilometrech naštěstí pršet přestává a vypadá to, že se to opravdu trhá a že toto byl jenom takový poslední záchvěv studené fronty. Sundáváme tedy pláštěnky a bereme si suchý ponožky. Mezitím nás dojel Pavel a dál pokračujeme společně.

    Projíždíme polské vesnice se zajímavými dřevěnými horskými domy. Opravdu to funguje: jiný stát, jiná architektura. V Chocholowě odbočujeme k hranici. Dupeme do kopce. Vypověděl mi službu megarange, ale aspoň se trochu zahřeju. Na celnici mi jej Luděk sešteloval a už zase funguje. Počasí se opravdu vylepšuje. Úspěšně jsme překročili hranici a ocitli jsme se zase zpátky na Slovensku. Celníků jsme se optali na termální koupaliště, které není zakresleno v mapě, ale na které si pamatuji, že tady někde je. Byli jsme se v něm totiž koupat, když jsem tu před lety o velikonocích lyžovala v Zuberci v Roháčích. Termálko je v Oravici, tak maličko změníme trasu a pojedeme se ponořit do teplé léčivé vody.

    Slovenská Orava je furt nahoru dolů jako na horské dráze. Po jednom prudkém dolů nečekaně odbočujeme do doliny. Pavel odbočku minul, tak ho musel Luděk dohonit. Jel za ním asi kilometr, než ho dohnal a sirénou upozornil, že se má vrátit. Vysílačku má bohužel zase vybitou. Asi 8 kilometrů jedeme proti proudu říčky Oravice nádherným údolím. Najednou Pavel zastavuje a zběsile vyhazuje věci z báglů. Co se děje? Zjistil, že mu do brašen asi v noci vlezla myš a sežrala mu trochu z potravin. Nechal to být, pořádně to prozkoumá až u termálka.

    Konečně jsme v Oravici. Koupaliště jsme našli hravě, je totiž hned u silnice, ale mají otevřeno až od 12ti. A teď je teprve 11 hodin. Tak jdeme na pivo. Další pivní předpolední výjimka. Pavel vyhodnocuje škody způsobené myší. Vyhazuje gulášovou polévku, ovesnou kaši, sušenky, vše nakousané od myši. Nahlodanou čokoládu jsme nakonec odlámali a snědli. Smějeme se mu, ale to ještě netušíme, že myš byla i u mě v báglu a nažrala mi také jednu čokošku. Čert vem jídlo, ale horší je, že myš vyhlodala Pavlovi díru v báglech. Maminka mu to po návratu bude muset opravit.

    Sedíme ve stánku, kluci popíjí Martinera a já čaj a pozorujeme, jak se u brány termálka pomalu tvoří fronta z důchodců, hlavně polských. Ve 12 jsme se také zvedli a zařadili se do řady. Jsme úplně poslední! Poláci furt něco organizují. Neustále vymýšlí, jak předběhnout, jak neplatit stovku za vstup a podobně. No to my bychom samozřejmě taky rádi, ale už jsme u kasy a vstupné je 100,- SK za osobu bez ohledu na to, že se chceme koupat jenom hodinu. Nedá se nic dělat, platíme plné vstupné a jdeme dovnitř. V šatnách jsme se převlékli a honem do vody. Ta je už plná důchodců, hlava na hlavě, ale vejdeme se. Hupsli jsme do jednoho ze dvou bazénků s vodou 36°C teplou, ale nakonec jsme zakotvili v tom druhém, s vodou 38°C. Pobyli jsme předpisově půl hodiny, pak jsme dali sprchu a honem pryč. Ve frontě jsme zaslechli, když se lidi bavili o počasí, že prý má od západu ubývat oblačnost. Tak to jsou dobré zprávy!

    Vykoupaní mírně stoupáme do malého bezvýznamného sedýlka Borek (940 metrů) a pak klesáme do Zuberce. Dělá se hezky, mraky se trhají, ale je zima. Přepadl nás hlad. Protože jsme ještě dneska neobědvali, tak jsme zapadli do sámošky a najedli se. Dal se s námi do řeči jeden Polák, který je zde na dovolené. Je mírně nalitý, protože je prý hnusně, tak nechodí po horách, ale po knajpách. Ukazoval nám ale fotky z túry v Roháčích, takže po horách asi občas opravdu chodí.

    Další cesta vede zase do kopce, hezkým lesem a pak kolem lomu. Následuje 14% stoupání. Nahoře odbočujeme na Huty, které jsou zase dole. Za vsí začíná Kvačianská dolina, matně si jí pamatuji z Expedice s Hells Tour+. Upozorňuji kluky, že to bude do kopce, a taky že bylo. Nejprve ale po rovince úzkou krásnou soutěskou a pak tlačíme kola po lesní cestě dlouho do kopce. Jde prý sice o bývalou silnici, ale jet po ní moc nejde. A tak tlačíme a už několikrát jsem si myslela, že už jsme nahoře, ale za zatáčkou zase kopec hore. Často zastavujeme a z vyhlídkových míst koukáme na Kvačianskou dolinu, ale nejhezčí pohled je stejně z toho nejvyššího místa. Ještě chvíli to trvalo, ale dočkali jsme se a konečně jsme na Roháči, nejvyšším bodě této “silnice”. Jdeme se podívat na fantastickou vyhlídku, jsme pěkně vysoko a pohled dolů do hlubokého údolí je závratný. Pavel v jeden moment trochu zakopl a zavrávoral na kraji skály, pěkně ve mně zatrnulo. Z lesů trčí bílé vápencové skály, je krásné ticho, a kroužící dravci krákorající nad údolím dodávají podvečernímu kraji divokou atmosféru. Dlouho sedíme a vychutnáváme si toto místo a pak se zvedáme a jdeme zpět ke kolům.

    Čeká nás docela brutální sjezd dolů, zejména jeden úsek je po prudké kluzké skále. Mladý polský pár tlačí proti nám do kopce kočárek, ptají se nás, jak je to ještě daleko a co tam nahoře vlastně je. Pravdivě jsme je informovali a pokračujeme v prudkém sjezdu. Ještě je zde několik vyhlídek, míjíme čerstvý pomníček 26tileté holky, která zde spadla ze skály a už jsme dole. Na kraji doliny je informační cedule a zastřešený altánek, ve kterém by byl fajn nocleh, ale matně si vybavuji, že jsme tady v Kvačianech tenkrát seděli v jakési kolibě. S vidinou halušek jedeme zkusit najít onu kolibu, ale nějak tu není, asi jsem si to spletla. Tak jsme si v místní hospůdce dali Steigera, moc dobré tmavé slovenské pivo a vrátili jsme se k té dřevěné budce. Všichni jsme souhlasili s noclehem, byť máme najeto jenom nějakých 50 kilometrů.

    Uvařili jsme si zelňačku, Pavel zase svoje nudle a pak jsme se uložili ke spánku na dřevěné podlaze.

 

Kvačany

Denní: 55,6 km

Celkem na kole: 407 km

 

 

 

          

 

 

Na začátek stránky                                                                Další den