Ráno v Pieninách

Červený Klášter

Na sedýlku

Kopečky Spišské Magury

Debata s domorodcem

Dřevěná chaloupka v Osturni

Sváča a pivo Tatran v Osturni

Chlapeček s krávou v Osturni

Štíty Belianských Tater

Markéta funící do sedla Príslop

Krajina pod Beliankami

Slavobrána na sedle Príslop

Havran a další špičaté vrcholy Belianských Tater

Belianské Tatry

Oběd na kládách pod Beliankami

Oběd na kládách pod Beliankami

Hraniční přechod do Polska v Lysé Poľaně

  

 

Den pátý - středa 15.9. 2004 

 

    Spalo se dobře, až na nějaké ožraly, kteří v noci zpívali jako na lesy. Asi se to sem doneslo z nedaleké hospůdky. To je klasika, v kempu není nikdy klid. Ráno vstáváme docela brzy, v údolí je ještě mlha. Pavel si vaří kafe a pak ještě pražíme slunečnicová semínka ze slunečnice. Zatímco Luděk lepil díru v duši, Pavel se šel ještě osprchovat do polootevřených sprch, kde tekla jen studená. Pak vyrážíme. Jenže jakmile jsme nasedli na kola, zjišťuje Luděk že má prázdné pro změnu přední kolo. Tak tohle už opravdu nebylo schválně, teď už není důvod J . Rychle to opravil a šel si umýt ruce do umývárny. Ale toto zdržení se nám stalo osudným, protože se tady mezitím objevil výběrčí kempu. Užuž jsme si mysleli, že vyvázneme. Takže ještě není úplně po sezóně, kemp opravdu pořád funguje. Luděk to nakonec ukecal tak, že tady tábořil 1 člověk s jedním stanem, protože prý netekla teplá voda a na záchodech nesvítilo světlo. Zaplatili jsme 80,- SK za všechny, což není zase taková částka, i když nebýt toho druhého defektu, ujeli bychom bez placení. Tak a teď už konečně jedeme.

    Předpověď na dnešní den je déšť a skutečně, na nebe se začínají nasouvat černý mraky. Rychle jsme si ještě zvenčí prohlédli Červený Klášter a pak pokračujeme dál proti proudu Dunajce až do Spišské Staré Vsi, kde odbočujeme na Spišské Hanušovice. Tam začíná asi tříkilometrový výšlap na nějaké bezejmenné sedlo. Před sebou máme strmé štíty Belianských Tater a nalevo zelené kopečky Spišské Magury. Sedýlko jsme zdolali a po něm následoval sjezd do Veľké Frankové a do Osturni. Docela koukáme, Osturňa jaká je krásná vesnice plná dřevěných malovaných domků, až jsme nakonec zjistili, že jde o památkovou rezervaci lidové architektury. Dali jsme se do řeči s domorodcem na zastávce autobusu, protože nás zajímá cesta na sedlo Príslop. Nejsme si totiž jisti její kvalitou. A také jsme zvědaví, jestli se tady někde dá koupit mléko, na které mají kluci chuť. Pán by nám prodal vajíčka, ale na mléko se máme zeptat někoho ve vsi, obchod prý je dneska zavřený, protože Slováci mají zrovna dneska štátný sviatok Bohorodičky či čo. Straší nás deštěm, že prý v Bratislavě už prší. Tak uvidíme, jak to dopadne, třeba hory frontu zastaví. Také básní o Zakopaném, kam jedeme, jaké tam bývají trhy, kde se dá koupit dokonce kůň nebo kráva. Tak jsme zvědaví, protože Zakopané v Polsku máme na trase už dneska. Třeba nakonec domů dojedeme na krávě J .

    Osturňa je dlouhá několik kilometrů a my odbočujeme až skoro na konci. Těsně před naší odbočkou nastrčili k silnici otevřenou hospodu a čepují Tatran. Luděk se konečně dočkal oblíbené značky piva a přestože je ještě dopoledne, hned si jedno objednal. Má totiž takové pravidlo, že dopoledne pivo nepije. Asi proto, že to dělají jen opravdoví závisláci. Já jsem si dala do půllitru točenou Kofolu a vedle v malém krámku jsme si koupili čerstvé rožky. Pavel se sytí zakoupeným krabicovým mlékem, které bohužel měli jen nízkotučné a jen si představuje, jak tučné by asi bylo mléko z krávy, kterou právě malí kluci zahnali z pastvy do jednoho dvora kousek od hospody. Po krátké zastávce pokračujeme. Uhnuli jsme doleva na zelenou turistickou značku, projeli kolem pily a skončil asfalt. To jsme trochu předpokládali, že cesta bude stát za prd, ale jde o jedinou spojnici, která nás odsud dovede na hlavní cestu do Polska.

    Stoupáme dolinou vstříc dvoutisícovým štítům Belianských Tater a šotolina, po které jedeme, docela ujde. Po nějakých 3-4 kilometrech se změnila zpátky na asfalt. Sice starý a rozbitý, ale díky za něj. Za mostkem a bahnitou zatáčkou jsme opustili potok a stoupání je prudší. Otevírají se parádní výhledy a Luděk hlásí do vysílačky, že už je nahoře. Mě a Pavla v tuto chvíli čekají ještě asi 2 kilometry po rovince a závěrečný dupák a pak už je “slavobrána”, dle slov Luďka. Jde o závoru, ale opravdu to zdálky vypadá jako cílová brána. Následuje kratší sjezd a jsme na silnici. Ještě zbývá asi kilometr mírného stoupání do sedla Príslop (1081 m.n.m.).

    Sedíme pod vrchem Havran na kládách a obědváme chleby s paštikou. Zatáhlo se ještě víc a začalo kapat. Podnikáme protidešťová opatření a sjíždíme do Tatranské Javoriny a poté asi tři kilometry stoupáme. Výhledy na Tatry jsou mizerné, hory zakryla mlha a mraky. Konečně máme kopec nahoru za sebou a dlouze sjíždíme do Lysé Polany. Za zatáčkou je celnice a jsme zase v Polsku.

    To nás uvítalo nečekaným kopcem, který musíme zdolat. Mírné, ale nekonečné stoupání lesem nás serpentýnama vyvedlo až na kótu 1100 metrů. Zde se nachází křižovatka na Zakopané. Odsud jedeme víceméně pořád mírně z kopce. Zatím neprší, ale je hnusně lezavo, zima a mlha. Jsme rádi za mírný dokopeček, aspoň se trochu zahřejeme. Kolem jsou hezké a husté lesy, ale mysleli jsme si, že pojedeme po vedlejší silnici, jako bývají v pohraničí, a zatím tady jezdí spousta aut. Zakopané 1 km, no konečně.

    Na kraji Zakopaného se rozpršelo pořádně. Vlezli jsme do autobusové zastávky a oblékli se na jízdu v dešti, i když se nám do něho moc nechce. Koukáme do mapy, kam asi tak dneska dojedeme. Zpět na Slovensko asi ne, tak budeme holt muset spát v Polsku. Sjíždíme do Zakopaného, je to příšerné město; všude spousta lidí, samé obchody, noclegi a hospody. Vše zbudované pro turisty, ale zapomněli na směrovky, tak nevíme kudy máme jet dál. Domy tu mají stylové a dřevěné a obrovské. Určitě při jejich stavbě počítali s tím, že budou nabízet ubytování. Trochu se tu motáme, ale Luděk nás nějak záhadně vyvedl na správnou výpadovku. Je to opravdu obrovské rozlezlé město. Ještě asi 3 kilometry valíme mírně do kopce, nalevo napravo míjíme jenom hospůdky a penziony. Déšť trochu ustal, ale stejně je nepříjemný. Navíc kdyby nepršelo a nebylo zataženo, byly by super výhledy na Vysoké Tatry z polské strany. Jsme od nich malý kousek, ale takhle vidíme jenom šedivé mraky a sem tam vysoký tmavý štít ukrytý v mlze.

    Za městem jsme nabrali vodu v restauraci. Moc se na nás netvářili, ale to je jedno, vodu máme a to je hlavní. Asi se jim nelíbilo, že nechceme pustit chlup. Cesta teď vede mírně z kopečka, domy prořídly a pokukujeme po noclehu. Přejeli jsme Černý Dunajec a Pavel si všiml malé odbočky doleva. Zajeli jsme tam a našli luxusní plácek u řeky s ohništěm. Navíc přestalo pršet. Stavíme stan a jdeme se umýt. Uvařili jsme si rýži s cibulí a tuňákem a Pavel svojí zeleninovou polévku s nudlemi a pak se zase rozpršelo. Tak jsme zalezli do stanu, stejně už je večer, tak dobrou noc.

 

Witów

Denní: 75,5 km

Celkem na kole: 352 km

 

 

 

          

 

 

Na začátek stránky                                                                Další den