Ranní výhled z průhledného stanu

Zborovský hradní kopec

Vstupní brána Zborovského hradu

Zborovský hrad

Bašta Zborovského hradu

Věž Zborovského hradu

Výhled z hradu Zborov

Hrad Zborov

Cintorín z první světové války

Kúpalisko v Bardejově

Na kúpalisku

Bardejovské kúpele

Oběd v lázních

Oběd v lázních

Ľudový prameň

Náměstí v Bardějově

Průčelí historického domu v Bardějově

Stoupání do sedla Obručné

Nový hraniční přechod do Polska v Ruské Voľe nad Popradom

  

 

Den třetí - pondělí 13.9. 2004       

    V noci drobně pršelo a řvali jeleni. Také prý nějaký pták, ale toho jsem neslyšela. Bylo vedro. Ráno je zataženo. Během snídaně jsme napsali pohledy zakoupené včera na Dukle a podiskutovali o Karpatsko-dukelských bojích. Krajina dnešního dopoledne je mírně zvlněná a chybí nám vítr v zádech. Moc to nejede. Je pod mrakem a teplo.

    V Šarišském Černém se Luděk ptá na poštu, abychom poslali pohledy, ale museli bychom se notný kus cesty vracet, tak raději zajíždíme k malému obchůdku a kupujeme si mléko a rožky. Je tu veselo. Bavíme se se starou paní, ale je jí špatně rozumět, protože mluví spíš ukrajinsky. Pak dorazil jeden veselý stařík, zdraví se s paní a poslouchá naše dialogy. Paní vypráví, že cosi ještě za svobodna a stařík dodává, že je pořád svobodná a směje se. Pak přišla další babča s holí, že prý se zapotila, než sem došla. Dědula reaguje: ”no bodejď by ne, když máš tři nohy” a ona se brání: “ty máš taky tři nohy” atd. Rozhovor pokračuje v podobném duchu, tak raději pokračujeme.

    Pavel objevil v mapě hrad mimo trasu, takže provádíme malou změnu plánu. Uhnuli jsme na Smilné a pokračujeme po malé asfaltce, která se pěkně kroutí lesem. A když jsme z lesa vyjeli, je krásně vidět Zborovský hrad na vysokém ostrohu nad Zborovem. Jde tedy spíš o zříceninu, ale to nevadí. Následuje krásný prudký sjezd do Zborova a už jsme pod hradem,. Je dost vysoko a bohužel se tam musí pěšky. Máme dilema, kdo půjde nahoru a kdo bude hlídat kola. Nakonec jde nahoru Pavel a my s Luďkem vybíháme alespoň na cintorín, ze kterého krásně vidíme na kola, ale i na hrad. Sedíme na malém vršku, na kterém je vojenský hřbitov z první světové války, a pozorujeme život dole na silnici. Cikáni s kárkou pendlují sem tam. Vozí si dřevo z lesa a dělají už asi zásoby na zimu. S Pavlem komunikujeme pomocí vysílačky, už dorazil na hrad. Tak jsme slezli zpět ke kolům, a než Pavel spokojený z prohlídky rozlehlého a členitého hradu dorazil zpět, Luděk zase něco opravil a já dopsala deníček.

    Další atrakcí jsou Bardejovské kúpele. Na konci tohoto příjemného lázeňského městečka je kúpalisko. Bohužel není termální, ale obsluha se dušuje, že voda má 29°C. Trvám na tom, že nechceme kupovat zajíce v pytli, a že si teplotu vody nejprve vyzkoušíme. Chlápci v pokladně se smějí, a že prý u nich se nekupuje zajíc v pytli, ale králík.

    Voda je opravdu teplá a dokonce jsme si mohli vevnitř u filtrů zaparkovat kola. Luděk ukecal cenu vstupného na 80,- SK pro všechny. Asi hodinu řádíme v bazéně. Jsme tu kromě 2 kluků sami. Luděk dokonce bazén 33 metrů dlouhý úspěšně přeplaval pod vodou bez nadechnutí a to hned třikrát. Pak jsme se osprchovali a v parku u lázeňských pramenů se naobědvali. Pramenů je tu hned několik, jeden hlavní, druhý lekárský a ještě jeden sycený. Udělali jsme si rybičkovou pomazánku a Pavel polévku a nacpali jsme si břicha.

    Pak pokračujeme do Bardejova, je to kousíček. Zajeli jsme si na náměstí, které je moc pěkné a historické. Za melodií z lorety si vychutnáváme atmosféru. Chtěli jsme si koupit čerstvé pečivo, ale přehlédli jsme, že šlo o lekáreň a ne pekáreň. Stane se. Pavel říká cosi o nějakém židovském městě a opevnění, ale Luděk už valí pryč z města, tak jedeme taky. Po hlavní silnici míříme na Poprad. Je to sice proti proudu řeky Topľa, ale jedeme spíš po rovince.

    Hledáme obchod. Matně si pamatuji jeden v Gerlachově, protože jsme tady v roce 1999 projížděli s Hells Tour+. Obchůdek u hospody opravdu ještě funguje, ale nemají pečivo. Posílají nás ke konkurenci ”pri kosteli”. Jedeme tam. Je to malý, docela příjemný krámek. Koupili jsme chleba, párky na večeři, máslo a mandarinky. Pavel svačí Biokys a závin. Pak pokračujeme.

    V Lenartově máme chvíli společnost. Doprovází nás pán se 4letým klukem, oba jedou na kole. Klučina docela válí a upaluje svižně do mírného kopečka. Na kopec nahoru ale prý ještě nevyjede. Za Lenartovem cikáni prodávají u silnice houby. Nedaleko je i cikánská osada. Je to malé zdevastované panelákové sídliště. Zdá se, že jsou pryč časy cikánských osad z oprýskaných domů se střechami z rezavých kusů plechu. Cikáni nejsou zlí, ani agresivní. Pouze mávají na auta a na nás taky, prý ať si koupíme houby. Jsou opravu pěkné, ale my je nemáme kam dát a do večera by z nich byla kaše. Krom toho se musejí dlouho vařit a to by nám naše propanbutanové kartuše asi nevystačily.

    V zatáčce Luďkovi došla energie a svačí Tatranku a mandarinky z Gerlachova. Vzpomínám, jak tady v roce 1999 Martinovi praskla zadní osa a kolo bylo tím pádem vyřazeno z provozu. Naštěstí tenkrát vše dobře dopadlo.

    Pavel ujel a zvesela na nás seshora pokřikuje. Už je pravděpodobně nahoře na sedle. My se zatím ještě pachtíme dole a čeká nás asi kilometr stoupání. Konečně jsme také nahoře, v sedle Obručné 640 metrů vysokém. Pavel si musí odskočit a my jedeme napřed. Sjíždíme do Ruské Voľy nad Popradom k nově otevřenému hraničnímu přechodu do Polska. Naše cesta bude totiž dál pokračovat kousek Polskem. Pavel nás dojíždí a na občanky (Pavel na pas) překračujeme granicu panstva. Slovenští policajti jsou milí a veselí. Povídáme si s nimi a čekáme, až zkontrolují chorvatské auto. Naťukali si údaje o nás do počítače, mojí občanku projeli strojkem jako kreditku a už jsme v Polsku.

    Myslíme si, že když pojedeme podél řeky Poprad, že to bude pořád z kopečka, ale pěkně nás vypekly dva krátké, ale prudké dokopce. Do vesnice před Muszynou vjíždíme za hraní hudby kostelních zvonů. Vytváří to v údolí příjemnou atmosféru. Pak jsme vjeli do Muszyny. Na náměstí to docela žije, všude mají otevřeno a na poště dokonce až do sedmi. Pokusili jsme se vyměnit peníze, ale kantor čili směnárna má jen do šesti, pročež máme smůlu. Tak jsme aspoň v hospodě nabrali vodu a jedeme hledat nocleh v pěkném údolí řeky Poprad. Akorát že řeka nalevo tvoří hranici mezi Slovenskem a Polskem, tak pokukujeme pouze na pravou stranu od silnice. Navíc silnice, po které jedeme, je poměrně hlavní s dost hustým provozem a ještě zde vede mezinárodní železniční trať. To jsem zvědavá, co najdeme.

    Objevila se louka, ale je docela v kopci. Na rovné místo pro stan to nevypadá. Luděk jde na průzkum nahoru k posedu. Po chvíli na nás huláká, ať za ním jedeme. Vytlačili jsme kola nahoru strání a je tu překvapivě docela pěkné místečko. Bylo to jen tak tak, protože už se stmívá a údolí dál je strmé. Měli jsme štěstí. Postavili jsme stan a protože venku lítaj komáři, večeříme párky s kaší ve stanu. Je docela zataženo, tak bude v noci určitě teplo.

 

Muszyna

Denní: 78,9 km

Celkem na kole: 194 km

 

 

           

 

 

 

Na začátek stránky                                                                Další den