Ráno

Výhled z místa noclehu na celou Moravu

Výhled z místa noclehu na Bílé Karpaty

Velká Javorina

Trenčianský hrad - foto z auta

Pauza na benzínce pod Tatrami

Naše kola pod Spišským hradem

Spišský hrad

Startovní místo - SNINA

První kilometry na východním Slovensku vedou do kopce

A po chvíli zase z kopce - sjezd ze sedla Tlsté

Dvojjazyčné názvy vesnic

Nocležiště

Okolí tábořiště

  

 

Den první - sobota 11.9. 2004 

    V noci se přihnal silný vítr a lomcoval stromy a stanovou plachtou celou noc. Moc jsme se díky němu nevyspali. Navíc je ráno docela zima. Rychle jsme si sbalili, vše naházeli do auta, za světla vychutnali exkluzivní výhled z místa noclehu a honem jedeme pryč. Přeci jenom pravděpodobně táboříme na něčím pozemku a asi bychom se jim moc nelíbili, kdyby nás zde v sobotním ránu objevili.

    Dole jsme se na parkovišti za svitu a tepla sluníčka nasnídali a pokračujeme v autoturistice. Na poslední benzínce jsme naplnili plnou nádrž auta benzínem za české koruny a jedeme na celnici. Letmo nám skoukli občanky a pasy a jsme na Slovensku. Najeli jsme na dálnici a valíme dál. Z okénka auta pozorujeme okolí. Pavel se pokouší fotit Trenčianský hrad, než mu zmizel z očí. Kousek dál jsou vidět vápence Bělokarpatského Vršateckého bradla. Je krásné počasí a snad nám vydrží celý týden.

    V Povážské Bystrici jsme zastavili u Hypernovy. Potřebujeme vyměnit slovenské peníze a hlavně koupit ”zošit”, abych mohla psát deníček.

    Pokračujeme dál na Žilinu. Máme před sebou ještě asi 350 km. Je nádherná viditelnost. Zalamujeme hlavy, abychom dohlédli až k vrcholkům Malofatranského hřebene. Pak necháváme daleko za sebou i Velkou Fatru a vyhlížíme skalnatý masív Západních a Vysokých Tater. Ty jsou letos bez sněhové pokrývky.

    Je půl dvanácté a oproti plánu máme docela zpoždění. Přesto na konci popradské dálnice střídám Láďu za volantem. Neděje se nic zvláštního, projíždíme zdánlivě bezvýznamné slovenské vesničky a malá městečka a poznáváme některá místa, kterými jsme projížděli na loňské cestě. Pod Spišským hradem jsme zastavili na focení a přemýšlíme, že bychom si došli někam na oběd. Na hospůdku jsme narazili ve vísce Soľ. Zaparkovali jsme auto a odebrali se dovnitř. Mírná nervozita z toho, že nevidíme na auto a na kola na střeše, po přinesení česnekové a kapustové polévky, řízečků, maďarského guláše a vyprážaných sýrů, rychle mizí a s chutí se pouštíme do jídla. Načež se pak těžce potácíme k autu a k řízení se po dlouhé době odhodlal Luděk. Jemu totiž náramně vyhovuje role pasivního spolujezdce, může se v klidu rozhlížet po krajině a k tomu nám ještě kecat do řízení. Projíždíme nezajímavou krajinou, lízli jsme okraj východoslovenské nížiny a doléhá na nás únava z cestování autem. Už se těšíme, až zastavíme a nasedneme na kola. To se zase energie rychle vrátí nebo spíš bude muset vrátit.

    Jenže teď máme před sebou objížďku uzavřeného mostu za Vranovem nad Topľou. Nebylo to vůbec značené a tak komíny, ke kterým se nezadržitelně blížíme, není Humenné, jak jsme předpokládali, ale opět Vranov nad Topľou. Velmi vtipná objížďka. Zajeli jsme asi 6 kilometrů.

    Konečně jsme v Humenném. Hodiny ukazují půl čtvrté. Zbývá posledních 22 kilometrů do Sniny, našeho výchozího místa. V 15:46 jsme na místě a krámujeme se ven z auta. Všude okouní spousta malých cikáňat, ale netroufají se přiblížit. To jenom dva policajti si s námi přišli popovídat. Přátelsky se zajímají, kam máme namířeno, protože prý také rádi jezdí na kole.

    Láďa odjel a my vyrážíme asi půl hodiny po něm. Jenže na rozdíl od něho na kole. Začínáme týdenní putování napříč celým severním Slovenskem. A hned do kopce! Údolím proti proudu říčky Pčolinky to jede ztuha. Projeli jsme Pčoliné a stoupáme 12% do malého sedýlka s názvem Tlsté a pěkným výhledem na okolní kopečky. A pak zase sjíždíme. Názvy některých východoslovenských vesniček jsou uvedeny i v ruštině, nebo spíš ukrajinštině, vzhledem k blízkosti hranic. Mají tu pěkné protáhlé domečky většinou s dvěma okny v průčelí. Podobné, jako jsou na Ukrajině. Asi architektura importovaná Rusíny. V Nižné Jablonke bereme vodu u lidí, kteří lakují plot. Cesta do Medzilaborců prý bude přes solidní kopce. Jeden menší nás čeká hned za Nižnou Jablonkou. Vydupali jsme ho, projeli Svetlič a pomalu hledáme nocleh. Už je to blbý, je konec léta a stmívá se brzy. Budeme muset zase jako vloni zavést režim dřívějšího vstávání, abychom za den vůbec něco ujeli.

    Naštěstí jsme byli v hledání noclehu poměrně rychle úspěšní. Nocležiště máme ve vysoké trávě na louce nad silnicí. Vařím písmenkovou polévku a kluci staví stan. Je teprve čtvrt na osm. Slunce zalezlo za kopec, ochladilo se a padá rosa. Okolí tábořiště máme moc hezké: zelené louky a kopečky. Po jídle jsme ale hned zalezli a dobrou noc.

Výrava

Autem: 450 km

Denní: 32,0 km

Celkem na kole: 32 km

 

 

           

 

 

 

Na začátek stránky                                                                Další den